Starožitnosti, to jsou věci samy o sobě. Já jsem odjakživa měla moc ráda retro a starší věci, vyvolávají ve mě totiž zvláštní pocit, který mám jen u starých věcí. Mají v sobě duši a příběh. Já sama jsem majitelkou velmi starého medvídka, který ještě píská. Je mu skoro sedmdesát let a je téměř plešatý. Medvídek má opravdu dlouhou historii. Jako první ho měla moje prababička, která ho později dala mé mamince, když se narodila.
Od té doby byl maminčin nejoblíbenější a za pár let mi ho darovala. Prý o mě ví, že si starých věcí vážím a jsem hodně sentimentální. A to má pravdu. Doma mám ještě staré hřebeny po prababičce a její opravdu starou lékárničku. Sice ne její obsah, ale jen tu krásnou masivní krabici. Taky mám po ní velké kulaté zrcadlo, které sice má už svá léta a je na něm koroze, ale je moje. Je zajímavý pocit se do něj dívat, když vím, že se do něj dívala moje prababička. A navíc když to tak vezmu, retro a starožitnosti jsou věci, které jsou opravdu moc kvalitní a stojí zato je vlastnit. Moje maminka kdysi měla velkou starožitnou malovanou truhlu i starožitnou komodu Svetpokladu.
Vešlo by se tam snad pět peřin a polštářů. Měla na sobě krásné květy a vzory, takové typické ruské. Bohužel ji ale prodala. Prodala ji tehdy možná levně, za tisíc korun, bylo to v roce někdy 1970. Ale myslím, že dnes by stála desítky tisíc. Dnešní doba totiž nahrává retru a renovaci. Já sama jsem zkoušela renovovat staré židle. Sice ještě potřebuji více zkušeností, ale určitě to půjde. Navíc při renovaci se i skvěle relaxuje. Na nic u toho nemyslím a jen se soustředím na práci. A výsledek? I když nebyl tehdy dokonalý, velmi mě potěšil. Nyní mám v plánu renovovat malou truhličku a později potom dědova stará křesla. Jejich čalounění není už v pěkném stavu a chce to komplet předělat. Nohy jsou z masivu, takže tam moc práce nebude. Nicméně doporučuji všem, nebojte se renovace. Budete se u toho cítit skvěle.